Srí Lanka bez cestovky – díl 1.

Praktické informace, rady a tipy pro vaši báječnou dovolenou.

1. SRÍ LANKA – SERENDIB – CEYLON

Ostrov mnoha jmen i tváří, jedno však zůstává pro všechny společné. Malebná krajina, milí a pohostinní lidé, pro nás stále finančně výhodná země.

Serendib, jak Srí Lanku nazývali staří Peršané, uspokojí naprosto každého. Ať už preferujete „válecí“ dovolenou, nebo jste akční jako já. Ať už máte rádi dlouhé, bílé pláže, nebo zelené kopce a čajové plantáže, dobré jídlo i pití, bohatou kulturu a zajímavou architekturu. Každý si zde přijde na své. Díky tomu je Srí Lanka vhodná jak pro mladé dobrodruhy, tak pro rodiny s dětmi či pro starší cestovatele.

Jako bývalá britská kolonie získala Srí Lanka svou nezávislost v roce 1948, čímž vznikla Šrílanská demokratická socialistická republika. Oficiálním hlavním městem je Šrí Džajavardanapura Kotte, ale většina cestovatelů za hlavní považuje největší město ostrova – Colombo.

Na ostrově potkáte různá etnika, nejčastěji však původní obyvatele Sinhálce, kteří vyznávají buddhismus a Tamily, vyznávající hinduismus. Mimo jiné na ostrově najdete velké procento muslimů a spoustu dalších etnik, která sem přivál vítr z různých koutů světa.

Úředním a národním jazykem je sinhálština, národním jazykem je i tamilština. Na většině míst se však bez problému domluvíte anglicky. (Většina informačních cedulí bývá ve všech třech jazycích.)

Nejsilněji zastoupeným náboženstvím je buddhismus (70%), následuje hinduismus (15%) a křesťanství s islámem (obojí 8%).

Měnou ostrova je Srílanská rupie LKR.

Srí Lanka se dělí na 9 provincií.

zdroj obrázku: wikipedia.org

My jsme si ji však pracovně pro zjednodušení rozdělili na 5 oblastí. Západní, východní, severní, jižní strana a hornatý střed.

2. LETENKY NA SRÍ LANKU

Leteny na Srí Lanku pořídíte zhruba od 9 000 korun výš. Výši ceny letenek ovlivňuje mnoho faktorů, mimo jiné s jakou leteckou společností a v jakém termínu letíte.

Z našich zeměpisných končin se na ostrov nedostanete přímým letem, ale musíte alespoň jednou přestupovat. Nejčastěji v Dubaji, nebo v indickém Dílí.

Z vlastní zkušenosti doporučuji naplánovat let tak, abyste přestupovali v Dubaji, a to z několika důvodů.

• Let si rozdělíte na dvě „snesitelné“ části. 6 hodin do Dubaje a 4,5 hodiny na Srí Lanku (bráno s odletem z Prahy).
• Můžete si udělat volný den v Dubaji (článek o dopravě z letiště i po městě najdete tady).
• Nemusíte řešit víza do Indie (od dubna 2018 už nejsou potřeba tranzitní víza, pokud neopustíte tranzitní prostor. Jinak je potřeba turistické vízum, více informací tady).

3. KDY SE VYDAT NA SRÍ LANKU?

Na ostrov můžete vyrazit celoročně. Je však potřeba promyslet do jaké oblasti se chystáte, abyste se vyhnuli monzunovým dešťům.

Hlavní turistická sezóna začíná v prosinci a trvá zhruba do dubna. V tomto období je udávána pravděpodobnost dešťů pouze na severovýchodní straně ostrova. To však neznamená, že byste se těmto místům měli vyhýbat. Z naší zkušenosti zde nepršelo vůbec. Déšť nás potkal během tří týdnů pobytu pouze třikrát. A to v místech, kde by v tu dobu údajně nemělo pršet vůbec (Ella, Dambulla a Negombo).

Pokud se chystáte surfovat, zjistěte si, v jaké lokalitě budou v době vaší návštěvy vlny. Třeba slavná Arugam bay je na přelomu prosince a ledna téměř bez vln i bez surfařů.

4. DOPRAVA

Při cestování po ostrově budete pravděpodobně používat tři nejčastější dopravní prostředky a to tuk tuk, autobus a vlak.

Na Srí Lance se jezdí vlevo, doprava je tu chaotická, divoká, ale přesto poměrně bezpečná a po čase zjistíte, že i celkem organizovaná.

Místní velice rádi troubí, a když nemají proč troubit, tak troubí jen tak. To že je někde cedule zákaz troubení znamená, že se bude troubit tak o třetinu méně než obvykle.

Za volantem se vůbec nikdo nevzteká, pokud se na silnici vytvoří nějaká zdánlivě neřešitelná komplikace, tak se prostě troubí tak dlouho, než se z toho řidiči vymotají. Nikdo nenadává ani nekřičí, troubení je lék na všechno a místní zůstávají v naprostém klidu a pohodě.

Nesčetněkrát jsem obdivovala jejich řidičské schopnosti a zručnost, s jakou dokážou vést vozidlo. Po čase si zvyknete na nepředvídatelnost dopravy a nic vás jen tak nerozhodí.

Na cestách po ostrově není nouze o momenty, kdy se proti vám v zatáčce vyřítí obrovský náklaďák a váš tuktukář to strhne do výmolu, protože cesta je příliš úzká.  Nebo když se na těsné skalní římse (na kterou se sotva vejde autobus, ve kterém jedete) vyhýbá masivní autobus s obrovským náklaďákem a je nereálné, aby se tam vešli a vyhnuli se, ale řidiči to i přesto nějakým zázrakem dokážou.

Tak tyhle momenty vás po čase prostě už nebudou vzrušovat, stane se to součástí vašeho každodenního života a maximálně jen uznale pokývnete hlavou, že tohle jste tu ještě nezažili. Naučíte se důvěřovat, že situace dobře dopadne.

Tuk Tuk

Malé uprděné vozítko-tříkolka. Přední kabina je pro řidiče a zadní sedačka pro cestující. Pohodlně se do něj vejdou dvě osoby i s báglama. Místních se tam nacpe 6 včetně nákupu a klece se slepicí. Tuktukářovi je to celkem jedno pokud to motor vozítka utáhne.

Na ostrově jezdí jak nové, tak starší kousky a nejednou se nám stalo, že motor do kopce horko těžko zvládal. Není se čeho bát, oni vědí jak na to a vždy vás bezpečně dovezou do cíle.

Cenu za jízdu domlouvejte vždy předem. Pokud se během jízdy vyskytne nějaká komplikace, nebo řidič nemůže najít vaše ubytování a dlouze bloudí po vesnici, občas si na závěr řekne o nějakou tu rupii navíc. Je to na vás a vašem posouzení, zda si zaslouží přídavek či ne. My někdy daly stovku navíc i bez říkání, když byl řidič milý, ochotný a moc neotravoval řečmi. 😀

Co se týče ceny, vždy smlouvejte. Řidič vám pokaždé dá cenu vyšší a čeká, že mu na ni turista skočí. Pro nás při přepočtu na české to bude vždy levné, ale přece jen je třeba trošku smlouvat a dostat cenu na nějakou reálnou úroveň.

Obecně se dá počítat cca 100-140 rupií za kilometr, tak to může být pro vás odrazový můstek, jak si udělat zhruba představu, kolik může jízda stát.

My jsme si takhle na cestě vždy předem řekli, kolik asi za jízdu chceme dát a pak jsme se řidiče zeptaly,  za kolik to bude tam a tam. Když řekl pro nás přijatelnou cenu, rovnou jsme kývly a jelo se. Pokud byla cena nesmyslně vysoká, smlouvaly jsme. Ve většině případů jsme se dohodli tak, aby obě strany byly spokojené. Občas řidič nechtěl slevit a tak jsme s poděkováním hledali jiného, když v tom přišla obligátní otázka, že kolik teda dáme. Řekly jsme naši částku a ve většině případů řidič souhlasil.

Občas se ale stalo, že jsme se nedokázali dohodnout a řidič trval na extrémně vysokém jízdném. V takovém případě jsme opravdu odešli a poohlédli se po jiném. Řidiči chtějí kšeft a tak když vidí, že jste kolegu odmítli, rádi s vámi budou o ceně smlouvat. Pozor na tuktukáře u vlakových/autobusových stanic, na turistických místech, u památek atd. Využívají neznalosti turistů a vždy si řeknou nadsazenou cenu. Občas stačí jen odejít kousek za roh a cena se několikanásobně sníží.

Nebojte se smlouvat. Řidič by s cenou nikdy nesouhlasil, pokud by částka pro něj nebyla výhodná. Nemějte tedy pocit, že chudáka obíráte o peníze, když s ním smlouváte. Je to běžná součást místního koloritu. 

Tuktukem jsme po ostrově najezdily mnoho kilometrů a vždy bezpečně a bez komplikací. Jednou jsme extrémně zmokly (nevím proč jsme si nezatáhly postranní plenty, které má každá kabina). Párkrát jsme se bály, že se překlopíme, nebo že nás protijedoucí náklaďák musí rozmáčknout na placku, ale řidiči jsou opravdu zkušení. Někteří se tím dokonce i rádi během jízdy pochlubí. Že už jezdí s tuktukem 17 let a zatím nikdy neměli nehodu.

Jediný moment, kdy jsme na vteřinu byly vážně v šoku byl tehdy, když se před námi na cestě nečekaně objevil velký páv. Tuktukář ho chtěl objet obloukem, ale zmatený páv mu vběhl přímo do cesty. Ozvalo se lupnutí a něco prolétlo hned vedle sedačky. Tuktukář se rychle otočil a vydal se zpět na místo nehody, já jsem mezitím hledala na kamarádce stopy paví krve, protože tohle ten pták nemohl přežít. Na místě se ukázalo, že řidič jen pávovi přejel ocas a to lupnutí byl zvuk trhajícího se ocasu. Nádherné paví peří se rozletělo po celé silnici a tuktukář nám ještě s klidem nabídl, jestli si ho nechceme vzít na památku. No nejdřív trošku zaražené a pak s úlevou, že to všichni přežili téměř bez úhony, jsme se téhle příhodě ještě dlouho smály.

Autobus

Jízda autobusem na Srí lance je zážitek sám o sobě. Nejenže jsou velmi pomalé – 130 km jedete zhruba 5 hodin, i když pořád jsou rychlejší než vlak, ale také jsou dost rozhrkané a vždy nacpané k prasknutí. Velkou výhodou autobusové dopravy je velice nízká cena jízdného.

Pokud nenastupujete někde na velkém autobusovém nádraží, tak si jednoduše autobus mávnutím zastavíte, kdekoliv potřebujete. Ve většině případů má autobus na čelním skle i anglický nápis cílové stanice a průvodčí mluví anglicky. V autobuse je vždy řidič a prodavač jízdenek ( pracovně nazývaný výběrčí daní 😀 ).

Buďte ale připravení na rychlý nástup. Ve stylu filmové hlášky „Nezastavujeme, máme zpoždění!“ vám autobus zastaví jen na vteřinku, až máte pocit, že sotva přibrzdil. Vždy mi to připomínalo jízdu Záchranným autobusem jako ve filmu Harry Potter.

Jakmile si sednete na místo, nebo se někde bezpečně zapřete, přijde výběrčí daní a prodá vám lístek. Někdy jen vypíše ručně částku do trhacího bločku, někdy má i elektronickou mašinku a dá vám opravdový tištěný lístek. No a někdy nedostanete lístek vůbec a to pak máte jistotu, že platíte větší cenu a průvodčí se s řidičem rozdělí o zisk.

I tak je to ale opravdu levné cestování. Nejvíc jsme platily asi 350 rupií za cestu dlouhou 130 km.  Na kratších trasách jsme platívaly třeba 25 – 150 rupií, vždy záleželo na délce trasy.

V každém autobuse vždy hraje místní popová hudba, někdy doplněná i videoprojekci na televizi. Někdy hráli i povedené kousky a celkem se to dalo poslouchat. Autobus hrká, otevřenými okny fouká vítr, do toho se mísí hudba z reproduktoru se zvuky z ulice a neustálým troubením, člověk to po čase přestane vnímat. Pro všechny případy je lepší mít i vlastní sluchátka, někdy je ale i tak náročné tenhle humbuk přehlušit. 😀

Nemusíte se bát cestovat místní hromadnou dopravou. I když je na autobusovém či vlakovém nádraží celkem rušno, místní vám vždy ochotně pomohou, nasměrují vás do správného vlaku/autobusu, poradí vám, na které nástupiště máte jít, či kde máte na svůj spoj počkat.

Toto se mi velice líbilo. Ještě dřív, než jsme se stačily zeptat, už nám někdo nabídl radu a informace které jsme potřebovali. Ještě většinou i dohlédli na to, že jsme opravdu nasedly do správného spoje. Občas na nás do čekárny zavolali, že už máme jít, že už je náš spoj tady. Nikdy si za tuto službičku neřekli o peníze. Měly jsme štěstí na moc milé a ochotné lidi.

Vždy si na přepravu z místa na místo vyhraďte dostatek času. Je pravděpodobné, že věci nepůjdou tak rychle a hladce, jak byste si přáli. Je lepší s tím počítat a ušetřit si zbytečné nervy.

Velice milé je také to, jak si lidé mezi sebou pomáhají. Vlaky i autobusy bývají většinou hodna nacpané a lidé s sebou přepravují spoustu věcí. Navzájem si pomáhají tak, že ti co sedí, berou na klín malé děti těch, co stojí. Nebo jim drží tašky, batohy, navzájem se mezi sebou podělí o různé dobrůtky či ovoce.

Cestovaly jsme vždy vlaky třetí třídy s místními i obyčejnými autobusy tak jsme nejednou byly součástí toho všeho a je to moc milé když vás přestanou brát jako turistu, ale prostě na těch několik hodin cesty splynete s davem a fungujete podobně jako oni. Takový zážitek v předražených prvních třídách s klimatizací nezískáte.

VLAK

Vlaky na Srí Lance jezdí relativně na čas. Jsou pomalé, rozhrkané, ale nabízí úchvatné výhledy do okolní krajiny a jsou i o něco pohodlnější, než autobusy.

Podívejte se na video z vlaku třetí třídy. Jsme na cestě z Habarana do Batticaloa a vlak s sebou pěkně hází. Není to jen proto, že jsou soupravy staré, ale také proto, že kolejnice a pražce jsou místy pořádně vyviklané. Není se čemu divit – snad vše je tu původní ještě z dob, kdy byla Srí Lanka britskou kolonií!

Vagóny se dělí na první, druhou a třetí třídu.

První a druhá třída je na místenky a musíte si jízdenku koupit předem. Pokud však nepřijdete dostatečně dopředu, což mnohdy znamená třeba i o týden dřív, jízdenku už neseženete. Pak jste nuceni cestovat třetí třídou a zjistíte, že to je vlastně celkem fajn.

Třetí třídou jsme jezdily i my. Spolu s místními jsme se tlačily na malých tvrdých sedadlech, společně jsme se smáli a povídali si rukama nohama, protože jsme se jinak domluvit neuměli. Zážitky máme ale mnohonásobně větší, než kdybychom seděly v první třídě s ostatními bílými turisty. Když fungujete stejně, jako místní, tak vás pak mnohem lépe přijmou a jsou mnohem sdílnější a přátelštější.

Jízdenky na třetí třídu koupíte vždy na nádraží, před odjezdem vlaku. Je super levná, takže i toto je jeden z důvodů, proč se třetí třída vyplatí.

Dole na obrázku vidíte jízdenku na vlak z městečka Habarana do Batticaloa, která stojí 115 rs.

Veřejná doprava na Srí Lance je podle mě bezpečná. Nikdy se nám nic neztratilo ani nezničilo a to jsme měly mnohdy batohy úplně mimo náš dosah, nebo dohled. Pokud jsme někdy nevěděly kde vystoupit, který autobus je náš, anebo jak se někam dostat, místní nám vždy ochotně poradili. A to i tehdy, když neuměli anglicky. Stačilo říct název města a buď nás nasměrovali na autobus, nebo nám třeba ve vlaku dali včas vědět, že už se blíží naše stanice. Nikdy jsme opravdu neměly problém a vždy se našlo pro každou situaci řešení. Určitě se tedy nebojte pohybovat se po ostrově, nemusíte zůstávat jen na jednom místě.

Jediná věc, která je trošku negativní na cestování místními dopravními prostředky – pití versus toaleta. Protože jsme nikdy netušily, zda pojedeme jednu hodinu, tři nebo pět, netušily jsme ani, kdy bude možnost si zajít na toaletu (respektive někam za keř). Řešily jsme to tak, že jsme při dlouhých přejezdech pily velice málo, abychom nemusely někde vystupovat, protože byla velká šance, že už bychom ten den další spoj nechytly. Není to úplně komfortní řešení situace, obzvlášť ve velkém teple, ale na jiné řešení jsme za celý pobyt nepřišly.

ŘÍZENÍ NA SRÍ LANCE

Půjčit si na ostrově auto, motorku nebo třeba tuk-tuk je někdy trošku komplikované, ale není to nereálné.

Jezdí se vlevo, mnohdy bez jakéhokoliv řádu a většinou rychle a zběsile. Autobusy i náklaďáky často vjíždí do vašeho pruhu a pokud neuhnete, tak vás srazí! Rozhodně je to pořádný adrenalin a sama jsem si kolikrát říkala, že zákonitě musíme skončit špatně. Naštěstí to řidič vždy nějak zvládl.

Pokud si i přesto troufáte a chcete se po ostrově pohybovat samostatně, nejprve si v ČR vyřiďte Mezinárodní řidičský průkaz. Ten vám vystaví na počkání na dopravním úřadu. S sebou si vezměte občanku, český řidičák (potřebujete určitě oprávnění B), průkazovou fotografii a cca 50-100 korun na uhrazení správního poplatku.

Existují dva druhy mezinárodních řidičáků: podle Ženevské úmluvy a podle Vídeňské úmluvy. Na Srí Lanku budete potřebovat ten podle Ženevské úmluvy, který má platnost 1 rok od data vystavení.

Při pronájmu si vždy kontrolujte veškerou dokumentaci k vozidlu, informujte se jaké palivo a kam lít, co a jak na vozidle funguje. Nikdy si nepůjčujte nic bez nějaké smlouvy o pronájmu, bez techničáku a bez pojištění.

Benzínka

Také si na více místech ověřte cenu pronájmu na den, ať zbytečně nepřeplatíte!

Pokud si stejně jako my chcete na Srí Lance půjčit tuk tuk, zbystřete – potřebujete místní řidičské oprávnění! Můžete si být jistí, že jako běloch za řídítky tuk tuku budete často zastavován policií, která bude především zvědavá, ale nemá smysl riskovat nějaké nepříjemnosti, nebo zbytečně uplácet policajta, aby vás nechal jet dál.

K pronájmu tuk tuku je tedy nezbytně nutné mít:

• Platné cestovní pojištění, které se vztahuje i na nehodu v autě, či na motorce.
• Platný mezinárodní řidičský průkaz
• Platný Srí Lanský řidičák na tuk tuk
• Musíte absolvovat zkušební jízdu/školení pro jízdu v tuk tuku

Řidičské oprávnění na tuk tuk je nejlepší vyřídit přímo v půjčovně, kde si tuk tuk pronajmete. Tam také dostanete hodinové školení se zkušeným řidičem, který vám vysvětlí co a jak.

Hodně doporučovanou půjčovnu tuk tuků najdete tady: https://tuktukrental.com/

My jsme si nakonec tuk tuk nepůjčovaly a to proto, že jsme v Colombu byly pořádně jen 25.12 což je na Srí Lance Vánoční den. Neměly jsme možnost získat potřebná oprávnění a nechtěly jsme si kvůli tomu pobyt v hlavním městě prodlužovat. Když jsme nakonec viděly jak doprava na silnicích funguje, byly jsme rády, že jsme tuk tuk nebraly.

Každopádně pokud máte víc odvahy zapojit se do provozu, určitě neváhejte a tuk tuk si půjčte. Odměnou vám bude nekonečná svoboda. 😊 Statistiky nehodovosti jsou na Srí Lance celkem nízké a rychlostní limit pro tuk tuk je na celém ostrově 40 km/h, což přispívá bezpečnosti.

PRONÁJEM AUTA S ŘIDIČEM

Pronajmout si auto s řidičem je další zajímavá varianta, jak ostrov lépe poznat. Protože se však zaměřuji spíše na cestování s nižším rozpočtem, tato varianta nebyla pro mě úplně vhodná. Avšak i tato možnost tu je. Na FB stránce, kterou najdete tady, můžete od ostatních cestovatelů získat kontakt na ověřeného řidiče.

SDÍLENÍ AUTA, TAXI, TUK TUKU

Na Facebooku se můžet přidat do uzavřené skupiny, kde cestovatelé nabízí anebo poptávají sdílení jízdy.  FB stránku najdete ZDE.

Právě jste dočetli první část série Srí Lanka bez cestovky. V dalším díle se detailněji podíváme na jídlo, pití, hygienu, místní obyvatelstvo a spoustu dalších témat.

Nenašli jste v článku co jste potřebovali, nebo naopak máte další užitečné rady, které byste chtěli sdílet? Neváhejte mi napsat do komentáře, do zprávy, nebo do emailu.

Mějte se krásně!

Anna