Rumunsko – moje první rumunská svatba

V polovině července jsem poprvé letěla do Rumunska a rovnou na svatbu. Bylo to naprosto skvělé.

Letěla jsem brzy ráno z Vídně (Schwechat), kde mě celkem zarazila absence bezpečnostních prvků. V dnešní době, kdy se na letištích neustále zvyšují bezpečnostní opatření si s tím ve Vídni nikdo hlavu nelámal. Nebo se jim brzy ráno prostě nechtělo. Těžko říct. Naštěstí všechno proběhlo v pořádku a já jsem bez problémů dorazila na letiště Henriho Coandy v Bukurešti.

Let z Vídně byl krátký, pohodlný s krásnými výhledy (Dunaj, Budapešť, Karpaty, bílé mráčky, modré nebe 🙂 ).

Někde nad Rumunskem…

Jednoho dne bych chtěla skákat z obláčku na obláček. Jako v pohádce. 😀

První den byla v plánu jen rychlá prohlídka Bukureště. Hlavní město mě docela překvapilo a velmi mi svým stylem připomínalo řecký Rhodos. Možná kvůli kombinaci omšelosti s bohatými čtvrtěmi, nebo to bylo počtem řeckých taveren, které jsem ve městě potkala. Také místní obyvatelé mají s těmi řeckými cosi společného. Oba národy mluví velmi hlasitě a energicky, až máte místy pocit, že se snad hádají. Jsou ale většinou velmi přátelští a vtipní.

Metro – zastávky se mohou zdát ošumělé a vlaky mají pěkné.

Cesta metrem.

Staré město – aneb vše pro turisty.

Kavárny, restaurace a bary – všude kam se podíváš.

Staré město.

Bukurešťský parlament.

Nejvíce mě pobavil starší manželský pár jdoucí před námi po mostě přes řeku Dâmboviţa. Pán lehce napitý vyznával lásku své manželce a vyvrcholilo to tím, že se jí zeptal, jestli jí má z lásky přinést kachnu, která plavala po řece pod mostem.  Jeho ženu toto láskyplné gesto moc nenadchlo a bez zájmu pokračovala v chůzi dál. Natož se pán otočil, přelezl zábradlí mostu a před očima přihlížejících a i okolo jdoucích policistů skočil z mostu do řeky. Kachny se rozletěly pryč, jeho žena mezitím zmizela v dáli a pan lovec se celý mokrý škrábal po příkrém břehu ven z vody. Policajty to moc nevzrušovalo a spolu s ostatními se vesele na mostě smáli. Tak jsem si říkala, jak by tato situace dopadla u nás? Měla by naše policie také tolik pochopení pro lovení kachen z lásky? 😀

Co mě na Rumunsku fascinuje nejvíc, hned po přírodě, je jídlo. Směsice balkánské a jihoevropské kuchyně je pro mě naprosto neodolatelná. A jejich kreativita při tvorbě letních limonád je snad neomezená. Tolik variací na tradiční i netradiční domácí limonády jsem nikde ve světe ještě neviděla. Jen to pivo pro čecha není žádný zázrak. 😀

Ve městě jsme stihli navštívit vyhlášenou restauraci Caru cu Bere a ochutnat některé místní speciality.

Vyhlášená restaurace Caru cu Bere.

Přízemí Caru cu Bere.

Určitě ale kromě skvělých limonád a vynikajícího jídla doporučím ochutnat i nějaký dezert. Můj nejoblíbenější je Papanasi. Je to naprostá bomba. Chuťová a pravděpodobně i kalorická. 😀

Papanasi – něco jako smažený donut s kysanou smetanou. Naprostá bomba!

Nazítří nastal den D. Svatební den v Rumunsku byl docela odlišný od toho, co znám z České republiky. Obřad začínal až v 6 hodin večer, takže jsem předtím ještě stihla navštívit krásné městečko Mogosoaia a jeho památky.

Počasí nám přálo. Asi 40 stupňů ve stínu. 😀

Povinné skupinové foto. 😀

Jelikož novomanželé byli proti přehnaně velkolepé svatbě, vše se neslo v uvolněném a pohodovém duchu. Obřad se konal na břehu jezera a následná hostina u bazénu.

Celý ceremoniál zahájil úředník z místního úřadu, který oficiálně pár během deseti minut oddal. Poté přišel na řadu pravoslavný kněz a oficiální obřad mohl začít. Za svědka šla nevěstina kmotra s manželem. Já jsem měla tu čest držet po boku nevěsty velkou svíci, která však kvůli silnému větru vůbec nehořela. I tak to ale vypadalo pěkně. 🙂 Po další hodině si pár slavnostně vyměnil prstýnky a všichni se seskupili aby novomanželům pogratulovali. Nevěsta dostává tradičně od každého gratulanta kytici.

Svatební focení proběhlo krátce a rychle u jezera a v blízkém okolí a po něm následoval přesun k bazénu, kolem kterého byly umístěny stoly pro hosty a pult pro DJe.

Svatební hostina začala kolem deváté hodiny a mezi jednotlivými chody byla vždy minimálně hodinová pauza, takže se večeře protáhla téměř ve snídani, notně prokládanou tancem a nějakým tím drinkem. 😀

Oslava začala kolem 9 hodiny večer.

A končila v 6 ráno.

Tančilo se celou noc.

O zábavu nebyla nouze.

Nad ránem přišel na řadu bazén!

Svatební oslava skončila následující den v 6 hodin ráno, kdy jsme se všichni odebrali domů užít si pár hodin spánku. Budíček byl totiž už v 11, abychom se celá rodina mohli v poledne sejít k tradičnímu „vyprošťovacímu“ obědu. Menu se sestávalo ze silného vývaru, pečeného masa, chilli papriček, nakládaných okurek a domácí pálenky. Nebudu vám lhát, všichni vypadali dost zničeně a po pár hodinách jsme se opět odebrali na chvilku si schrupnout.

Po necelých 4 hodinách spánku to nebylo nic moc. 😀

Zbytek dne se nesl v poklidném rodinném duchu a já se pomalu připravila na návrat zpět domů.

Odlet do Vídně následující den brzy ráno proběhl v klidu.

Letiště Henryho Coandy, Bukurešť.

Už teď se nemůžu dočkat na příští cestu do Rumunska, jejich hory, moře a příroda celkově jsou prostě fantastické!