Poprvé na surfu

Naučit se surfovat bylo mým velkým snem. Jaké to bylo, postavit se na Srí Lance poprvé na prkno a sjet si vlnu?

Na Srí Lance najdete několik vyhlášených surfařských lokalit. Nejrušnější jsou Hikkaduwa a Arugam Bay, klidnější pak Agangama, Weligama nebo Mirissa. Dalšími surfařskými oblastmi jsou pak Unawatuna, Mattara, Tangalle a Yala.

Já jsem se moc těšila na Arugam Bay, kde jsme plánovaly trávit Silvestr, při našem cestování po ostrově. Představovala jsem si ulice a pláže plné opálených surfařů a krásných surfařek. Těšila jsem se na pořádnou porci inspirace. A ono nic. V Arugam Bay na Silvestra 2017 nebyly vlny, a tak nebyli ani surfaři. 😀

Arugam Bay – surfařský ráj (mimo sezónu) bez surfařů

No nevadí. Sem tam jsme zahlédly pár surfařů v jiných lokalitách. Nejvíc mě bavili ti, co surf převáželi na střeše tuk tuku.

Ve vlaku mě zaujal táta s dvěma syny, kteří zrovna někam cestovali i se svým prknem. Opálení, vlasy vybělené sluníčkem – vypadali jak z Californie. Byli úžasní, moc mě bavilo je pozorovat. Tihle nekonvenční rodiče mě velmi motivují k tomu, nebát se jednou se svými (budoucími) dětmi vyrazit do světa a užívat si dál všech jeho krás.

Neměla jsem v plánu surfovat, jen jsem chtěla koukat jak to dělají ostatní.

Po čase jsem surfování pustila z hlavy.

Zlomový moment nastal v  Moragalle, maličkém městečku plném německých turistů a německých ubytovatelů. Moragalla bylo jediné místo, odkud jsme odjížděly s obrovskou úlevou, že už to máme za sebou. Právě kvůli těm Němcům – byli děsní.

Na téměř liduprázdné pláži jsme si pronajali lehátka a slunečník (protože spálená kůže nemá ráda ani písek ani další dávku sluníčka).

Moragalla Beach

Za chvilku už byl u nás vysoký, hubený a velmi „aktivní“ Srí Lančan. Prý jestli nechceme lekci surfování. Říkal, že standardně si bere 5000 rupií za hodinu, ale že pro nás dnes za 3500 rupií.

Bylo něco kolem třetí odpoledne, mírné vlnky a zájemci se v této lokalitě asi moc nehrnuli.

Danča rovnou odmítla, učila se surfovat na Zélandu a tam ji to kvůli velkým vlnám úplně moc nenadchlo. Ve mě to ale začalo hlodat…

Vždycky jsem to chtěla zkusit a asi nikdy se nebudu cítit dostatečně „připravená“. Ani teď jsem se necítila připravená, ale proč bych to měla pořád odkládat?

Tak povídám instruktorovi: „Ok, já to zkusím. Ale jsem úplný začátečník, nikdy jsem nesurfovala.“

Uklidnil mě s tím, že většinu lidí postaví na prkno do 30 minut a že se nemám čeho bát. Super… To se lehko řekne.

Domluvili jsme si schůzku za deset minut a já s velkou panikou v hlavě přemýšlela, do čeho se to zase pouštím. Měla jsem děsný strach a zároveň jsem se těšila na svou první jízdu. Vůbec jsem ale netušila, co od toho mám čekat a jaké to asi bude… Milion otázek se mi honilo hlavou a deset minut trvalo jako věčnost.

Zvládnu to? Nezvládnu to? Neublížím si? (před půl rokem jsem si na skateboardu zlomila zápěstí). Neutopím se? Jak mám jít na to ostré slunko bez slunečních brýlí? Co když je ten chlápek nějaký cvok?

Přítel dostal pár zběsilých zpráv, že jdu surfovat a že se děsně těším a bojím a že kdybych se dlouho neozvala, tak to asi nedopadlo dobře. 😀

Danča mě uklidňovala, že to bude v pohodě. Prosila jsem ji, ať mi udělá aspoň pár fotek.

No nic, jde se na věc.

Dostávám černé, elastické tričko (super, aspoň mi nevypadnou prsa z plavek!) a učím se tři základní fáze surfování.

  1. Ležení na surfu, vyčkávání a pádlování na vhodnou vlnu.
  2. Z polohy ležmo následný skok do dřepu, když surf chytne vlna.
  3. Správný postoj a manévrování při jízdě.

Zatím dobrý, zdá se to být jednoduché. Na pláži mi to jde.

Jdeme do vody.

Dává mi surf, že si ho mám nést. Mám velký surf pro začátečníky. A taky mám krátkou ruku, takže ho pořádně nemůžu chytnout a klouže mi. Když se do něj opře silný, boční vítr, mám co dělat, abych neodletěla.

Připevňuji si prkno k noze, a pomalu se posunuji do hlubší vody k větším vlnám.

Připadám si jako velryba, když se snažím vyškrábat se na prkno, které na moři vůbec není tak stabilní, jako na pláži.

Trénuju pádlování a správný výskok do dřepu. Jako fakt to není sranda. Takhle nemotorná a neohrabaná už jsem se dávno necítila.

Občas se mi podaří v dřepu trošku poodjet, občas už se dostanu i do správného postoje. Vždy ale po chvilce padám zpět do vody. Získat rovnováhu na prkně, které nemá v moři žádnou stabilitu, je trošku oříšek.

Po chvilce tomu začínám přicházet na chuť. Vnímám prkno, moře i své tělo. S blížící se vlnou začínám pádlovat, skáču do dřepu, narovnávám se a jedu! Jedu na vlně euforie! Lehkým přenesením váhy ovládám surf, lehce měním směr a rozjíždím se o něco rychleji. Téměř u břehu seskakuji, lépe řečeno padám do vody a jsem úplně nejvíc šťastná. Miluju to! Ujela jsem nějakých sto metrů, od instruktora ke břehu a jsem na sebe mega pyšná.

S nosem plným slané vody se prodírám proti vlnám zpět k instruktorovi. V trošku hlubší vodě se vyškrábu na prkno a zbytek cesty nadšeně pádluji směrem k němu.

Surfování je úžasné a já se do něj absolutně zamilovala.

Všechny moje obavy se rozplynuly.

Nutno podotknout, že jsem začínala na velkém začátečnickém prkně a v mírných vlnách. 😉

Taky jsem měla štěstí na instruktora, protože opravdu věděl co dělá. Sice místo wave říkal welv [weiv – welf], ale budiž mu to odpuštěno. 😀

Danča říkala, že mi to moc šlo a že jsem vypadala dost hustě. No taky jsem se tak cítila. 😀

S prknem vypadá každý dobře! – řekla Danča

Celá rozlámaná a totálně vyřízená jsem se vracela zpět na pokoj. Ráno jsem si připadala jako by mě někdo hrozně zbil. Celé tělo mě bolelo. Svaly na břiše, zadku a stehnech i na pažích. Bolela mě taková místa, o kterých jsem si ani nemyslela, že by tam byly nějaké svaly a že by mohly tak šíleně bolet. Nemohla jsem se ani zasmát!

Tak už vím, kde berou surfaři ta krásná, vypracovaná těla. Už se mi jedno takové právě tvoří!

Moragalla Beach

Na Srí Lance už jsem se pak k surfování nedostala.

Avšak moje touha pořádně se to naučit a sjet si nějakou větší vlnu vzrostla ještě víc. Už teď plánuju, kam se na pořádný tréning vydám!

Anna Škvařilová
Miluji cestování, svobodu a dobrodružství. Mou vizí je rozšiřovat lidem obzory a zvednout je od televizí. Ve světe se dozví a naučí mnohem užitečnější věci a zbaví se spousty zažitých stereotypů.
Komentáře
  1. Martina napsal:

    Moc pěkně napsané, jen mi to nedá – viděla jsem už hodně profíků, ale ujet na vlně sto metrů je výkon i pro ně, nebylo to trošku míň 🙂

    • Anna Škvařilová napsal:

      Klidně je možné že to bylo míň, ve vodě se to na takovou vzdálenost těžko odhadne, pro mě to v tu chvíli byl vrcholový výkon. 😀

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů